Expedice
ZA/OK1TN - ALBANIA
Tou úplně první byla expedice do Albánie. Kvůli úspoře financí, která v počátcích byla tou nejdůležitější podmínkou pro uskutečnění expedice, jsme se přesunuli po vlastní ose do Maďarska. Po krátké prohlídce Budapešti kde našinec nerozumí ani nápisu na WC jsme nakoupili pravý uherský salám, čabajky i něco na vypálení červa. Následující den jsme za ranního kuropění čekali na letadlo do tajemné Albánie, cíle naší první expedice. Vzpomínám na euforii , která nás provázela po celou dobu a na letišti, kdy jsme ještě netušili co nás čeká. Každý z nás měl jistě svoje představy a radost z prostého faktu, že i my se přidáme k radioamatérům, kteří se zůčastní radioamatérské expedice - snu snad každého radioamatéra.
Po necelé hodině letu jsme dosedli na albánskou zem. Na letišti, kde hlavní příletová hala vypadala stejně jako čekárna na městskou dopravu v Mladé Boleslavi, byl neuvěřitelný ruch. Kromě místních směnárníků na nás čekal Vítek Kunčar alias OK2ZV aby nás odvezl do našeho nového přechodného domova. Vítek s manželkou Janou nám nezištně nabídli dva pokoje svého bytu. Jeden pokoj a chodbu jsme okamžitě přebudovali na operátorské místnosti. Trošku jsme paní domácí přestěhovali nábytek, ale za odměnu jsme jí předali pozdrav z Vitany Byšice odkud pochází..
Naše návštěva, byť evropské země okořeněná exotikou cizích kultur v podobě mezuínů, kteří zpívali z mešit, velkým vlivem Islámského náboženství, jinou kulturou, jinou stravou jakož i návštěvou minaretů. Technika a vliv civilizace zasáhl i do tak tajemného obřadu, jakým je svolávání věřících k modlidbám, ale místo mezuína v turbanu jsme na ochozech minaretu objevili magnetofon. Při troše představivosti jsme se alespoň na čas ocitli v tajemné době orientu.
Zpěv mezuínů každodenně vyprovázel slunce k západu a byl tak emotivní, že to vypadalo jako by se zpěváci se sluncem loučili nadobro a slunce druhý den již nemělo vyjít. V našich končinách jsme to přenechali na kokrhajících kohoutech a funguje to zatím dobře. Tirana, v níž žije celá třetina obyvatel Albánie, představuje střet kultur Evropy, Balkánu i Asie. My jsme zde pobývali v době, kdy převážná většina obyvatel se mohla poprvé po dlouhé době svobodně přihlásit ke své víře.
Poprvé zde bylo ke koupi zboží, které třeba u nás považujeme za zcela běžné, jako lednice, televizory, film, auto, nebo náhradní díl na kolo s výjimkou instantních polévek. Civilizační vliv jistě otřásl i vírou věřících Islámu a tak první a největší investice místo výstavby nemocnice nebo pekárny byla AMEN banka. Příliš do koloritu Tirany nezapadala, protože mezi nejhezčí stavby patří moderně a nezvykle řešená stavba mausolea a památníku Envera Hodži. K tomuto hodnocení sáhne asi každý návštěvník, protože rozměry, nezvyklé tvary i použití skla a mramoru je v tomto městě ojedinělé a výjimečné.
My jsme však nepřijeli obdivovat architekturu ani obchodní sortiment, natož pak umění pouličních směnárníků, kteří mistrně šustili vějíři dolarových bankovek povětšinou pravých. Náš artikl byly vysilače antény a odhodlání zvítězit v mezinárodním krátkovlnném závodě. Pro nezasvěcené, radioamatérský závod bez kyslíkových přístrojů, zato s roztodivnými bedničkami a anténami zavěšené proklatě vysoko.
Den "D" se blížil a my ve víru staveb anténních systému jsme přivykli na věčné troubení nově nabytých starých aut, halasné produkce magnetofonů z ochozů minaretů i cvrčení cikád. Znaveni celodenní prací jsme usínali i bez čtení čarokrásných pohádek tisíce a jedné noci. Ve víru událostí jsme oslavili vztyčení České vlajky u příležitosti státního svátku, ochutnali místní speciality, zjistili že české pivo a chleba je stále nejlepší a navštívili místní ministerstvo pošt a telekomunikací a obdrželi převzácné albánské povolení ozývati se pod značkou ZA9A.
Závod se kvapem blížil a tak jsme další návštěvy odložili na dobu pozdější. Pod vedením nejoddanějšího kuřáka Zdena jsme prováděli nezbytná dechová cvičení a naše hostitelka Jana nasadila závodní stravu včetně osvědčeného KVZ knedlo-vepřo-zelo. Závod začal jak jinak než v 00 světového času a již první minuty naznačovali, že o naši stanici bude velký zájem.
U mikrofonu jsme se poctivě střídali a spojení s celým světem přibývala. Bylo znát, že Albánie na radioamatérských pásmech chyběla celá desetiletí. A tak jsme využívali podmínky šíření a poctivě hlídali vzácné body s nejzapadlejších koutů matičky země. Velmi příjemná byla spojení s našinci a v mateřštině. I v Albánii jsme si uvědomili jak rozšířený koníček to v naší zemi je.
Vzpomínám, že nás překvapilo jiné otevírání pásem a odlišné podmínky šíření i když jsme byli stále v Evropě. Také rozdílné chování atmosféry při bouřce, která svůj příchod neohlásila praskáním jako v našich zeměpisných šířkách. Najednou tu byla i s průvodními efekty a výpadkem elektřiny. Naštěstí to netrvalo dlouho a tak v našich denících přibývala spojení až na konečných 5300. Závod skončil bez poruch na zařízeních, trávícího ústrojí a bez kyslíkových přístrojů. Ihned po skončení závodu jsme zjišťovali naše šance a výsledek naznačoval, že jsme nepropadli a neudělali značce OK ostudu. Po úspěšně zakončeném závodě a důkladném spánku jsme opět vyrazili do města Tirany . Pod vedením zdatného průvodce Vítka, který byl v Albánii již druhý rok jsme prohlédli téměř celou Tiranu včetně zologické zahrady, která zde není zdrojem ponaučení o přírodě. Zubožená zvířata trpící hladem, které nemá kdo opatrovat a jsou odkázáni na pomoc několika nadšenců. Místní jezero prý bohaté na ryby se proměnilo v městskou myčku aut a místo kol od dovádějících ryb se tvořila kola mastná od naprosto nepochopitelné činnosti místních řidičů.
Nakonec naše trudné myšlenky zahnala alespoň na čas, návštěva velké metropolitní tržnice. Vedle ovoce zde nabízeli kotle na ustřední topení, vedle punčoch elektrické kabely a opodál živá zvířata.. To vše v neuvěřitelném chaosu a za halasu, který je typický pro trhy orientu - súky. Další raritou, je uprostřed Tirany vyhloubená obrovská jáma, původně určená k výstavbě obchodního domu, ale z nějakého nám neznámého důvodu (v té době ještě nepropuklo tunelování) se vyhloubené základy staly obrovským smetištěm uprostřed hlavního města se vším všady, včetně neskutečného zápachu. Na jiném místě jsme viděli pozemek o rozloze fotbalového hřiště, který byl zakoupen českou vládou pro výstavbu nové ambasády. S potěšením jsme zjistili, že ve městě jezdí hodně českých autobusů a nákladních vozů LIAZ a některé autobusy měli ještě česká označení.
V Tiraně byla jediná výroba, jediná možnost chodit do kolbenky, továrna na okna a dveře. Bohužel demokracie byla chápána tím, že fabrika, tolik potřebná při stavební obnově byla zničena. Aby se nemuselo chodit do práce vstávat ráno na šestou a pracovat . Jedinou funkční továrnou pak zůstala firma Coca-cola. Prohlédli jsme si budovu jediné univerzity, kde znovu po létech izolace získávají vědomosti naděje národa. Byla to stejná budova, kterou využili finští radioamatéři pro svou radioamatérskou expedici, která byla první po čtyřiceti letech izolace.
Při nočním návratu z jedné společenské návštěvy nám nahnal strach civilista ve flanelové košili a s kalašnikovem připraveným k akci. Vypadá to opravdu podivně když uprostřed noci potkáte ozbrojeného člověka, kterému žádným jazykem kromě albánštiny nevysvětlíte, že nejste nepřítel lidu a revoluce. Na ulicích vládl neskutečný ruch od aut, která jezdila po jediné vyasfaltované silnici sem a tam. A to je Albánie největším evropským exportérem asfaltu. Při dodržování pravidel, že řidič musí dát zvukové znamení při odbočování, předjíždění, stoupání, klesání, zatáčení, couvání vznikal obrovský hluk. Píšťalky tisíců policistů tak nikdo nevnímal a zdálo se, že žádná pravidla zde nejsou. Radost z jízdy zažívali stovky šťastných majitelů vetšinou kradených aut. Po dobu vládnutí proletariátu prý v zemi bylo několik aut. Všechna tři pro vládní činitele. Navštívili jsme koncert naší zpěvačky, která zde slavila velký úspěch. Viděli jsme děti které změnili mramorové mausoleum na sjezdovku a dali tak velkolepé stavbě alespoň nějaký užitek. Dny ubíhaly a tak jsme s nákoupenými dárky zabalili i radiofidlátka rozloučili se s mešitami, mezuíny a jejich magnetiky, místními směnárníky a s velkým poděkováním i s našimi hostiteli Janou a Vítkem, kteří zde dále plnili své úkoly. Odjížděli jsme s pocitem dobré reprezentace značky OK. Myslím, že i s naplněnými sny o DX expedici a také unaveni. S potvrzením Českého přísloví všude dobře, doma nejlépe jsme nabrali kurz střední Evropa, Praha, Bradlec
Kam příště ???
fotky z expedice
deník z expedice
není k dispozici