osobní stránka
OK1TN
Slavomír Zeler
Bačalky 3, 50723 Libáň

Expedice

W2/OK1TN - USA

Report z divné země. Divná země ta amerika. Nevím jestli slavný a dnes zatracovaný Kolumbus měl povědomí o tom jak dopadne vliv evropských přistěhovalců na pozdější vývoj. Ale nynější občané učitě nepředpokládali, že budou bojovat s jídlem tak nezdravým jako hranolky, hamburgry nebo párkami v rohlíku kterému nevím proč říkají hot dog. Proč zrovna začínám své putování po americe tak negativně je nasnadě. První co upoutalo mou pozornost je neuvěřitelné množství velmi tlustých lidí. A co jiného než french frize a výše jmenovaná jídla mají na svědomí skutečnost, že si kupodivu připadám hubený. Amerika, země tisíce přívlastků je hlavně zemí velkých kontrastů. Tím nemyslím chudobu a bohatství, ale hlavně styl života. Průměrný američan jede pro noviny autem i když to má za rohem baráku. Trávníky z umělé hmoty, které se nemusejí sekat a majitele kteří sbírají uschlé listy stromů, aby nekazily dojem uklizené zeleně. Soboty a neděle strávené s rodinou v obchodních domech s neuvěřitelným konzumováním těch nejnechutnějších jídel. Dojíždět do zaměstnání stovky kilometrů se považuje za normální. Někteří američané z dlouhé chvíle chodí do posiloven, aby na mučidlech vypotili uzené krocany a jinou havěť. Byl jsem zde na prohlídce a oddechovém pobytu a tak jsem třetí den mého pobytu spolu s mým hostitelem W2VI navštívili Nový York city. Ani při 500km dlouhé cestě na Banabu v Tichém oceánu jsem neměl takové obavy, že zabloudím jako zde. New York je prý kouzelný. Ale asi jsem měl málo času na hledání tajemna nebo možná nepřišel kouzelník. Empair state building, budova vysoká 381metrů postavená v roce 1931 za neuvěřitelných 16 měsíců. Nyní po katastrofě z 11 září vévodí městu. Na střeše mrakodrapu je vyhlídková terasa. Jako správný turista jsem chtěl nafotit město z výšky téměř čtyř set metrů. Po zjištění že na lístky se čeká skoro hodinu a další dvě hodiny na výtah jsem se tohoto zážitku vzdal. Za mrzkých 35 dolarů jsem usedl na střechu dvoupatrového autobusu a projel známá místa ostrova Manhattan na kterém je New York postaven. A tak po několika minutách za nepředstavitelného rachotu a divokých světel reklam jsem fotil první mrakodrap. Byl jím výškový barák „žehlička“ dům pojmenovaný podle svého tvaru. Na okružní cestě jsme míjeli slavné ulice s divadly na brodway, finanční Wall street, centrum umění a umělců v Grenwiche Village a z povzdálí nám kynula socha svobody. Od řeky East river se až k nám donesl zápach rybího trhu a křik čínských trhovců. Tam jsem viděl rychlovlak a slyšel jeho dunění až v morku kostí když jsme podjížděli čtyřpatrovou křižovatku. V ceně byl i průvodce, ale mluvil nářečím původních obyvatel squacathů. Občas jsem měl dojem že slyším jedno české sprosté slovo, ale Frank Novak říkal že je to anglicky dotaz how no. Pro dokreslení a pochopení některých údajů jsem později musel zpovídat pana Nováka a doplnit chybějící údaje z internetu. Prohlížel jsem se zájmem domy se známými železnými žebříky, po kterých v oplzlých amerických filmech utíkají milenci nebo gangsteři po vyřizování účtů. Míjeli jsme první obchodní dům na světě „Macys“. Také zde jsem provozoval svou oblíbenou hru „hledání antén na střechách domů“ . V Novém Jorku do výšek domů nelze dohlédnout a tak jsem nenašel antény ani na budově OSN se stanicí 4U1UN. Nakonec jsem tedy kouzlo New Yorku objevil, antény tam jsou, ale nejsou vidět. V průchodu na time square jsme si nedali svíčkovou, ale stráňové kuře. Frank měl levé já pravé s menší nohou. Okolí Frankova bydliště v Secaucusu je poseto sto a vícemetrovými stožáry. V první chvíli jsem se zaradoval z přítomnosti tolika radioamatérů, ale opak byl pravdou. Tito krasavci šířili tak velké elektromagnetické pole, že na 15 závitů lakovaným zeleným drátem svítila 15W járovka. Blížil se radiový svátek CQWW závod. Na počest obsazení aaameriky členem OKDXF jsem vyvěsil Českou vlajku a pan domácí vysunul stožár až na koncové spinače. Závod začal z večera ne jako u nás o půlnoci. Říkám divná země. Ještě divnější byly stanice které jsem slyšel. Jedna byla docela dobrá hrála country a to mám rád. Později jsem dokonce uslyšel i radioamatéry z USA a ještě později z evropské unie tedy i OK. Strach že neuslyším mi nedovolil dávat CQ a tak jsem hledal násobiče. Nakonec jsem za asi 30 hodin provozu navázal 1000 qso což jsem považoval za úspěch. Pondělí bylo ve znamení odpočinku a žehlení kravat na úterní prezidentské volby. Prohlédnout si jak to dělají ve velké zemi jsem šel bez kravaty a tak mě imponovalo, že i kvůli mě drsný americký policista zastavil provoz a umožnil mi přejít vozovku. Uvnitř volební místnosti mě koordinátor uvedl do řady aby později zjistil kdo jsem. Vůbec se nezlobil když na to přišel. Začal na mě mluvit rusky a to jsem se zlobil já. Po mé odpovědi, že již nejsme ruskou kolonií se podivil a vyloučil mě z voleb. Škoda mohl jsem zasáhnout do dějin. Ve středu měl nastat den „D“. Příprava na výlet včetně instalace mobilní výbavy pro krátké vlny. Vše proběhlo podle harmonogramu a tak v čase odchodu do kolbenky jsme vyrazili na středozápad USA do státu WV Západní Virgínie. I v tak časnou hodinu byly silnice nadité k prasknutí. Kamiony neboli traky, autobusy i osobní auta všech možných značek ( mimo ŠKODA cars ) se řítila na obě strany. Do práce do škol a co já vím kam. Chaos, randál smrad divná země. Po 5 hodinách a 500 kilometrech jsme přejeli Maryland, Pensylváni, Virginii a stanuli na hranicích cíle naší cesty West Virginie. Projeli jsme vesnice a města která dodnes prozrazují první dobyvatele středozápadu. Strasburg, Hamburg, Frederiksburg i Mechaniksburg dali tušit že se zde dodnes šprechtí. Bohužel tu nebyla ani jedna Lhota nebo jiný důkaz o pionýrských dobyvatelích z Čech a okolí. Známa vesnice houbywille je ve státě Illinoi. Hranice státu WV jsme projeli bez předložení pasu s předepsanou rychlostí 55 mil. Stařičký a udržovaný brouk VW si vesele broukal a tak jsem s příjemnou kulisou tuningového zvuku točil průzračné vody řek plné pstruhů. Míjeli jsme hluboká údolí i zarostlé stráně kde tu a tam vykoukl dřevěný srub. Nebylo obtížné si představit Indiány jak loví lososy a ze štíhlých típí stoupá modravý dým z ohně na kterém se dopéká srnčí kýta. Ze sna mě probudil Frank a že prý jsme projeli Wardenswille i Baker a usadíme se pro dnešek ve městě Moorefield. V tomto městě by se mohl natáčet western. Úzké ulice z bary, kde místo prosklených dveří byly lítačky, dřevěné ručně vyřezávané atiky nízkých domků prozrazovali vliv evropských přistěhovalců. Před domy vyvýšené verandy i se sloupy pro uvázání divokých koní. Názvy bank popsané stylem písma které se proslavilo nejeden western. Kouzlo starého světa rušili benzínoví oři a umělohmotné dýně připomínající svátek Helovín. Po divném obědě u čínských mladousedlíků jsme usoudili, že se ubytujeme, prověříme šíření na KV a prohlédneme okolí s možností najít nové bydliště pro W2VI a opustit zarušené město Secaucus v New Jersey. Studiem map jsme později zjistili, že celé severní území Západní Virginie nebude vhodné pro zamýšlené stěhování. Po krátké diskuzi jsme nastoupili dlouhou cestu zpět. Nonstop putování jsme přerušili jednou zastávkou pro doplnění paliva. Měl jsem radost, že jsem v divné zemi viděl známou zájezdní restauraci. Řidiči kamiónů se zde zdraví jako staří známí i když se vidí poprvé a možná naposled v životě. Ochutnal jsem podivný mletý stejk i americkou kávu, kterou nám obsluha nahoře „s“ dolila bez cenového navýšení. Po přejezdu Apalchských hor jsme se znovu ocitli na dálnici, kde nás trakeři předjížděli po obou stranách. Naše předpisová 75 milová rychlost jim připadla pomalá což dávali hlasitě najevo nejrůznějším houkáním a nějakými opovržlivými posunky prostředníčkem ruky. Na konci naší výpravy jsme z tachometru odečetli 1100 km. Další výprava měla býti do hor severního Vermontu k hranicím s Kanadou. Bohužel první sněhové přívaly ukončili putování krásnou přírodou. Hledání nového QTH bez sousedů s možností stavby antén beverage do všech směrů se tak odložilo na jaro 2005. Prohlídky nákupních center byly spestřením posledních dnů. Vzhledem k rozdílnosti elektrovodních soustav jsem manželce místo kulmy na vlasy koupil transciver, jistě bude mít radost. Konečně jsem viděl kousek divné země. Z Ameriky zdraví TangoNapoli.

fotky z expedice

deník z expedice

není k dispozici