Expedice

3D2TN - Fiji 1999

Konstituční monarchie, jejíž hlavou je britská královna, zastupovaná generálním guvernérem. Výkonnou moc má vláda v čele s ministerským předsedou. Nejvyšší rada náčelníků dbá na uchování tradic fidžijského společenství. Od roku 1970 člen OSN. Leží v jihozápadní části Tichého oceánu mezi Melanésií a Polynésií. Administrativně rozděleno na 4 oblasti. Skládá se z 844 ostrůvků, osídlených je 106. Největšími ostrovy jsou Viti Levu (10.497 km2), Vanua Levu (5.534 km2), Taveuni (562 km2), Lau (410 km2) a Kadavu (321 km2). Většina ostrovů je sopečného původu, ostatní korálové. Průměrná roční teploty 23°C ‑ 27°C. Nejvyšší horou je Tomanivi (1323 m). 2/3 plochy pokryty tropickými lesy. Původní obyvatelé - Fidžijci (45% obyvatel, zbytek převážně Indové) Hospodářství - zemědělství (ovoce, zelenina, cukrová třtina, kokos, banány, rýže, čaj, kaučuk, tabák, chov skotu a koní, rybolov), těžba barevných a vzácných dřevin, těžba zlata, manganu a bauxitu Poloha - 15° - 22° již. šířky a 177° - 188° vých. délky Rozloha - 18.272 km2 Obyvatel - 686.000 (odhad z roku 1984) Správní středisko - Suva (71.255 obyvatel v roce 1982) Úřední řeč - angličtina, fidžijština Měna - fidžijský dolar 1. 3. 1999 - FIJI Tak zase jedeme. První zápis provádím až třetí den pobytu na Fiji. Tak jako vždy bylo nutné postavit antény, naistalovat zařízení, okusit místní pivo, aklimatizovat kůži a vyspat se. Bohužel jsem poprvé zažil to méně příjemné na cestování. První zatěžkávací zkouškou byla z cestujících unavená slečna na letišti ve Frankfurtu, která nám přivodila šok, když tvrdila, že zakoupené letenky nám negarantují židli v letadle. Radioamaterský bůh nás ale vyslyšel a tak jsme najednou seděli v letadle a neustále dokola jsme zkoumali jak a co uděláme, až přijedeme na místo. Do slunné Kalifornie jsme doletěli s malým zpožděním po dvanácti hodinách únavného letu. V Los Angeles nás od časného rána vyhlížel další člen výpravy Jirka OK1RI, který využil cesty k návštěvě rodiny a odletěl o několik dní dříve. Po nezbytné kávě a výměně novinek na obou stranách jsme již teoreticky plnili DXCC z Fiji 3D2 a svorně jsme nastoupili do opožděného letadla společnosti Air New Zealand na dalších jedenáct útrpných hodin. Díky několika pivům a únavě z předchozího letu jsme dokonce usnuli a přelet rovníku jsme neoslavili bujarým veselím ani šampaňským. Na Fiji jsme přiletěli ve dvě hodiny v noci - podobně jako před rokem. Klima bylo tentokrát příznivější a do hotelu Nadi Bay nás dovezl starý známý Moli, který vlastnil větší auto než většina Indických taxikářů - a tudíž za převoz tentokrát požadoval více. Inflace postihuje i malebný Pacifik. Naše anténní bedna byla opět předmětem zájmu nejen celníků. To, že jsme měli koncesi, byla skvělá zkušenost a nemuseli jsme do Suvy (hlavního města) a veškeré zařízení jsme dostali za letištní čáru. To se, bohužel, netýkalo mého kufru, který zůstal někde na letišti v Los Angeles. Sepsali jsme dokument, který potvrdil ztrátu spínaného zdroje, dvou lampiček, kávovaru, osmi set metrů drátu na beverage, tří set metrů koaxu, patnácti filmů, dvou balíků českých knedlíků, kazety z minulé výpravy pro majitelku hotelu, nezbytné becherovky a taky něco trenek, triček, pasty na zuby a dalších nepotřebných věcí. Po ujištění, že na Fiji si určitě koupím nové ("a hezčí") jsme hodnotili, co bude ještě chybět. Po rekapitulaci jsme měli pouze obavy ze ztráty paměti. Jak se později ukázalo, chyběl nám hlavně analyzer pro nastavení antén a tak jsme si spálili záda hned první den delším pobytem při ladění našich pacifických trumpet. Tak, jak se netěší nikdo na konce takových akcí, jsou začátky ve znamení nadějí a těch nejlepších předsevzetí. Další pohroma se zatím nekonala a tak jsme se jali pileupovat. Jako obvykle se Evropa vyznamenala. To, co předváděli i naši soukmenovci z OK se nedá nazvat koníčkem a tak jsem přemítal, zda se nemá do Pacifiku jezdit za broukama, když tu nejsou žádní jedovatí. Nápravu vidím pouze v tom, že každý pojede na expedici, aby musel spolknout tu hořkou pilulku a poznal, zač je toho loket. Ale protože mě nikdo nenutil abych jel, měl bych popisovat to lepší, co na cestě kolem globu jednoho potká. Ke světlejším stránkám výpravy patří také to, že jsem se potkal s lidmi, kteří tu chystají oslavy vítání nového tisíciletí. První paprsky na zkaženou civilizaci dopadnou právě na Fiji a tak se již nyní plní hotely a majitelé jsou nadšeni, jak to bude nadívat peněženky. Nicméně Pacifik je nádhera sama i bez lidí a tak je vždy na co koukat. Nejen každodenní východy a západy slunce jsou malebné, ale i ranní průvody dětí v barevných uniformách jsou něco pro nás zvláštního a tudíž jsme je považovali i za vhodný objekt pro naše kamery. Bohužel jsme tentokrát v časové tísni a tak se nekoná slíbený výlet na ostrov Bounty. Do našich logů přibylo dalších několik tisíc spojení a nastal čas na balení a přesun na další lokalitu. Tou bude Tarawa (T30) kde se rozhodne o dalším postupu. Na Fiji bylo letos tolik vodních srážek, že tu poprvé byly záplavy. Pršelo tak vydatně, že u cest jsou dodnes znát stopy po nových řekách, které hnaly vodu do oceánu. Jestli bude El-Niňo takto vyvádět, budou v oceánu kapři. Je skoro poledne, což v našem případku není čas k obědu, ale signál k balení a odeslání logů po Internetu. Necháváme na Fiji dozrávat druhou sklizeň cukrové třtiny, něco málo deka tělesné váhy a koaxiální kabely pro další návštěvníky. Tož se vopatrujte a na slyšenou z Tarawy.

fotky z expedice

 

deník z expedice

není k dispozici

 
© 2017 Slavomír Zeler - OK1TN | vytvořil F&S