Expedice

3W0K-Vietnam

Hlavní město: Hanoj Rozloha: 329 560 km² (67. na světě) z toho 1 % vody Nejvyšší bod: Fan Si Pan (3144 m n. m.) Časové pásmo: +7 obyvatelstvo Počet obyvatel: 83 535 576 (14. na světě, odhad 2005) Hustota zalidnění: 253 ob. / km² (47. na světě) Jazyk: vietnamština (úřední), angličtina (rozšířena jako druhá řeč), francouzština, čínština, a khmerština; horské jazyky (mon-khmerština) a malajština.

Operace VIETNAM na ostrově Cat Ba proběhla v době od 4. března do 17. března 2000. Expedici jsme začali připravovat již v předešlém roce, kdy pomoc nabídl Michal 3W7TK, který ve Vietnamu pracuje. Velkou výhodou pro nás byla také jeho vietnamská manželka Thu, bez které bychom se prostě nedomluvili. Ve Vietnamu se sice dnes mladí lidé učí anglicky, ale přístup mají stejný jako my k ruštině. Je pravdou, že v Hanoji hned vedle šílených veřejných záchodků stojí velký Vladimír Iljič, ale hospodářství je v rukou soukromníků. A na rýžových polích také v nohou . Soukromému podnikání nebrání ani srp a kladivo na vlajkách. Nad tím vším dohlíží sám všude přítomný strýček Ho. Za poslední roky se prý Vietnam velmi změnil, po letech válek je to určitě dobře. Nicméně cestu mají před sebou ještě složitou a dalekou. Nesleduji porodnost v jednotlivých zemích ani demografické údaje, byl jsem proto zaskočen počtem tamních obyvatel. Vietnamců je 70mil. Ale nikde se neuvádí kolik jich je v EU, potažmo v ČR. Přesto radioamatérský sport tam ještě dlouho bude vzácností. Z domácích mají licenci pouze dva radioamatéři připomínám, že se píše rok 2000. OK1CW a moje maličkost jsme odlétali 27.února s tím, že musíme v Bangkoku tři dny čekat na příhodný spoj do Hanoje. Pochopitelně jsme se zajímali o možnost vysílání z Thajska, ale veškeré získané informace byly negativní. Po konzultaci s Bobem OK2BOB jsem se pomocí Internetu spojil s vedoucím velmi známého radioklubu HS0AC Reyem G3NOM abychom domluvili návštěvu zmíněné stanice. Velmi povzbudivá byla možnost sejít se s účastníky nedávno skončené a velmi úspěšné expedice XZ0A. Tak se stalo.Odpoledne ve čtyři hodiny, den před odjezdem, jsme stáli, jak bylo domluveno u dveří institutu, kde se radioklub HS0AC nacházel. Byli jsme jen trochu unavení ze smogu, vedra a po náročné jízdě přes celý Bangkok (cca 100km). Taxikář nám neustále zatvrzele opakoval, jak dobře zná cestu. Bohužel, pravda byla opakem, bez našeho velmi intenzivního sledování místních ukazatelů bychom v ulicích Bangkoku bloudili možná ještě dnes jako Achab za Mobidikem.. Ale s příslibem, že zaplatíme dálniční poplatek, jsme ušetřili 2 hodiny cesty a asi tři sta bátů ( 300Kč.) Schůze v radioklubu probíhala v příjemné pohodě. Setkali jsme se tam také s HB9DKZ alias HS0ZBT, který přivezl jako sponzorský dar elektronky do PA. Při dotazu, jakže to bude s tím vysíláním, nám Ray řekl, že po zaplacení poplatku 300 bátů (to co jsme ušetřili za Taxi) můžeme vysílat, ale lepší bude pod svými značkami, aby za nás nemuseli vyřizovat QSL agendu. Pak jsme už jen skoro neslušně čekali až skončí návštěvní den a pustíme ty naše znaky do éteru. Na historickou aktivaci prvních Čechů z Thajska jsme si počkali do pozdních večerních hodin, teprve když odešel poslední domácí . Přesto do ranních hodin bylo v logu pod našimi značkami HS0/OK1CW a HS0/OK1TN 1300 qso. Ráno jsme zamkli, vypnuli elektriku , odpojili antény a na vrátnici odevzdali klíče od HS0AC, díky za důvěru. Pokud by někdo měl zájem při návštěvě Bangkoku o vysílání, rádi sdělíme potřebné informace. Na letišti jsme se rozloučili s Hansem HB9DKZ, který pokračoval na Nový Zealand, Západní Samou, Fiji. Jako zkušený cestovatel v těchto oblastech jsem mu předal tipy na hotely ve zmíněných zemích. Pak už jsme si šli vyzvednout naše antény na letišti v Bangkoku. Antény jsme na rady zkušených nechali v úschovně, abychom se vyhnuli problémům na celnici. Dodnes jsme však nepochopili systém a procedury, které jsme podstoupili. Nevěděl si rady ani zástupce ČSA, tak jsme odevzdaně chodili, kam nás opakovaně posílali jednotliví úředníci. Nakonec jsme antény získali a mohli je poslat do Hanoje. Let trval asi dvě hodiny a kromě ochutnávek již asijského jídla, jsme mohli pozorovat krásné vietnamské letušky. Na letišti v Hanoji nás kromě Michala a jeho xyl Thu přivítaly nám tak dobře známé soudružské symboly a tak když celník odešel s mým pasem neznámo kam, znejistil jsem. Opět známá otázka :“A co pasport máte?“ Jsme opravdu světová rarita. Na cestovním dokladu, kde i Sovětský svaz měl „na věčné časy“ PASPORT, my máme napsáno “Cestovní pas“ samozřejmě že Česky. Nakonec celník našel někoho, kdo mu to přeložil a my mohli vykročit vstříc novým dobrodružstvím, byli jsme vpuštěni „ za čáru“. Dokonce i s anténami, které jsem deklaroval jako stanové tyčky pro pionýrský tábor Hu pc uk. Pak jsme už opravdu vyrazili směr Hanoi. Bohužel počasí nám nepřálo, a tak malebná rýžová políčka, kde se sklízí třikrát do roka , jsme zvěčnili na celuloid, bez nadšení a úsměvů milých pěstitelů, ve smutné a ponuré náladě. Samotné město Hanoi nás přivítalo bez slavnostních fanfár, bez chleba a soli. Zato cyklistů vyjelo na naši počest asi milion. V Hanoi je kol a motorek víc než zdrávo. Samotná jízda v Hanoi je velké dobrodružství, protože nikdo nedbá na předpisy. Jezdí se, jak se dá a kde je volné místo. Je pravda, že pomalu , a tak při hrozící kolizi se dá včas zastavit. Troubit a zvonit patří k jízdě a má jen a pouze informativní smysl podobně jako jsem to zažil v Albánii. Klakson a zvonek je důležitější než pumpička. Když jsem u pumpičky. V Hanoji stojí, nebo posedávají desítky živnostníků, kteří vedle tabulky, kde kromě jména a DIČ mají také pumpičku a mejdlovou vodu na kontrolu ventilků. A tak když je měkká pneumatika, zajede se k chodníku a pumpař dodá vzduch. První den v hlavním městě Vietnamu jsme zakončili v hospůdce s místní specialitou a točeným pivem. A právě pivo bylo podle Michala 3W7TK podmínkou pro normalizaci života v zemi. Druhý den, den před odjezdem na AS132 jsme byli pozváni na velice kuriózní večeři, kde hlavní menu sestávalo z hadích pochoutek. Večerní jízda městem a hledání soukromé restaurace nám Hanoi moc nepřiblížilo, ale hřmot, davy kol, motorek i neony na "xe may - xe oto - xe dap" motorky, auta, kola se příliš nelišila od jiných velkoměst. Přesto slibované kulinářské hody věštili něco mimořádného a neobvyklého. Kdo z Vás jedl hady, žáby a brouky?. Obřad zahájil ušmudlaný restauratér výběrem pečínky z králikárny, kde místo králíků byly kobry a jiní plazové. Rychlým a naučeným dvojitým nelsonem zbavil hada jedových zubů a zapózoval televizním i našim kamerám. Poté skolil hada na lopatky a oddělil některé důležité orgány pro přípravu afrodiziak. Nato stále ušmudlán, předal polotovary k úpravě kuchařkám. Ty na rozdíl od něj,měly bílé zástěry a čistou vodu. První přišly na řadu aperitivy z hadí krve a lihu. Přes ujišťování, že se jedná o nejlepší prostředek na udržení pohlavní svěžesti jsme spíše ze zvědavosti než z potřeby ochutnali. Další nápoje, jako hadí žluč a líh jsem lil pod stůl, bez výčitek, že urazím hostitele. Jak se později ukázalo nebyl jsem sám kdo zneuctil podlahu touto hadí dobrotou. Samotný had upravený na několik způsobů, chutnal jako žába a žába chutná jako králík,,takže králikárna není až takový výmysl. Veškerá jídla jsou připravována bez koření a přísad. Různé chuti pokrmům dodávají různé omáčky a šťávy, do kterých velmi šikovně , pomocí nám známých dřívek, namáčejí třeba hadí škvarky. Tak se stalo, že jsme první dny našeho pobytu zasvětili školení v používání hůlek - dřevěného vercajku. Vláďa mi chtěl udělat radost a tvrdil, že jsem tím pádem zhubl. Myslím, že jsem nářadí zvládl a dohonil váhový úbytek v několika následujících dnech při pileupech. Nejprve však ještě naše cesta na Cat Ba. Druhý den ráno, po vydařené hadí hostině jsme vstávali, jako na ranní směnu v Kolbence . O půlšesté u hotelových píchaček jsme nastoupili na 250km dlouhou cestu do přístavního města Haiphongu. Město známé z bojů, bylo mírumilovné a nalodění se obešlo bez incidentu, protože jsme krabice na loď odnesli sami. Jeden aktivní vietnamský občan chtěl pomoci, ale zkusil nadzvihnout krabici s lineárem. Když to nešlo pohodil hlavou a odešel vykládat polystyren, tak jsme ušetřili 3USD. Loď se vydala do cílové stanice a po jeden a půl hodině jsme stanuli na ostrově Cat Ba AS132. Cesta lodí nebyla nezajímavá. Kromě žvýkání betele a plivání na zem kde již byly hromady slupek od pomerančů, vaiglů od cigaret i jiných podivností jsme pozorně poslouchali příhody o životě v zemi. Je pravda, že jsme obsah vyprávění pouze tušili z mimik vypravěčů, ale i tak nám cesta utekla velmi rychle. Samotný ostrov je obydlen a pro vnitrozemce je rekreační oblastí, takový vietnamský Split. My jsme tam bohužel byli v době, kdy by do vody nevlezl ani Eskymák. Tak jsme si místní pláže prohlédli v čepicích a zimních plavkách. Pochopitelně, že vysílání jsme zahájili ve stejný den, kdy jsme vynosili zavazadla do nejvyššího patra nejvyššího místního hotelu. První den jsme nainstalovali 4el. monoband na desítku a ihned využili vynikajících podmínek šíření. V noci jsme použili i GP na třicítku a drátový dipol na dvacítku. První pajlapy naznačovaly, že nudit se tu nebudeme. Druhý den jsme doplnili naší anténní farmu o HB9CV na 18MHz a 4el. monoband na 12 metrů. V dalších dnech jsme na místním tržišti koupili manga, mandarinky, tulimrkve a bambus. To první jsme snědli a z bambusu jsme vyrobily dvouelementový quad na 14 a21MHz. Chodil dobře a sám sobě jsem slíbil, že udělám nějaký skládací , vystřelovací dešťníkoquad. Pileupy neustávaly a tak posilněni dalšímy mangy a banány s peckama jsme studovali podmínky šíření, místní obyvatele a jejich zvyky. Podmínky šíření, byly na rozdíl o zvyků obyvatel každý den jiné. Některé dny se horní pásma uzavírala takřka během spojení. Zatímco Vietnamci pracovali každý den stějně intenzivně. Z Cat Ba ostrova jsme si z druhé strany globu ověřili, že stanice z USA to mají přes severní pól přetěžké. Signály z východního pobřeží mají stejný nádech jako signály KL7 a KH6 v Evropě. Právě proto jsme se snažili maximálně využívat otevření do směrů na východ USA. Přesto nám náš zástupce OKDXF v Novém Yorku, pan František Novak W2VI vynadal, že jsme šíření do tohoto směru nevyužívali v době kdy byl vzhůru. Podmínky se sice měnili, ale ráno po uzavření spodních pásem se otevřela desítka na západní pobřeží spojených států. Později tak kolem desáté hodiny místního času na Japonsko. Nejméně produktivní čas na pásmech, byl od 11 do 15 hodin místního catbočasu. Tuto dobu jsme také pouze dvakrát využili pro návštěvu ostrova. Obsluha v hotelu kroutila hlavou co že furt sedíme doma a kdyby věděli o existenci vysilaček, Ionosféry a slunečního maxima, určitě bychom byli za špiony. Takto sám nevím co si o nás mysleli, ale podle snídaní a pohledů obsluhujícího personálu to nic pěkného asi nebylo. Z rovné střechy hotelu Sun Sea jsme mohli pozorovat dění kolem. Tak jsme viděli jak útlé Vitnamské ženy nosily na hlavách ošatky se štěrkem při stavbě silničního obchvatu, jak místní hubeňďouři betonovali stadion a beton nosili v pánských ošatkách. Mě starého elektrikáře však nejvíce upoutala živnost jednoho kolegy, který převíjel motory. Na bambusové navíječce připravoval cívky a po vetknutí do statoru je sletoval rozehřátou měděnou sekyrkou. Sice jsem neviděl, že se motor točí, ale věřím tomu, že ano. I při opravách místních rybářských loděk jsme pozorovali jak se na tomto ostrově zastavil čas. Používáním lukovrtaček opravovali dna svých výrobních prostředků, tmelem z housenek Tianmhola zcelovali otvory mezi ručně hoblovanými prkny a konečný ochranný nátěr provedli ze směsi asfaltu a trávy xemayota. Je pravdou, že tato technika je předávána z otce na dceru, na dceru a pak na syna, protože žen je o 25procent více než mužů. Předposlední den našeho pobytu jsme si vypůjčili motocykly značky MINSK a projeli celý ostrov. Viděli jsme do nebe čnící skály, které jako vztyčené prsty hrozili že srp a kladivo jsou nástroje na práci. Viděli jsme malá, upravená políčka hospodářů, sem tam nějakou kravku, prasátko či slepici. Co však byl překvapující objev, že na jedné skále bylo vytesáno základní schéma papinova hrnce. Teprve podpis JDC vysvětloval kdo je autorem a mohli jsme tak potvrdit doměnku, že název ostrova je odvozen od Cimrmanova ATmosfericka BarierA. Protože se sepie v objeveném papiňáku rozvařovali, název ani hrnec se neujaly. Dnešní název se odvozuje od toho, že na ostrově díky válečným konfliktům vždy žilo mnohonásobně více žen a v překladu " Cat Ba" znamená ostrov mnoha žen. Při odjezdu a čekání na loď, jsme mohli i v tak vzdálené oblasti hovořit s mužem středního věku, který byl mechanikem na lodi a své umění včetně znalosti Českého jazyka získal ve Vysokém Mýtě a Praze kde se v osmdesátých letech učil. S pocitem objevitelů jsme zhotovili poslední záběry a pak již nanosit bedny se zařízením, ušetřit 3USD, zvednout kotvu a vzhůru do Haiphongu. V přístavním městě jsme již měli připraveno taxi do hlavního města a tak jsme se vraceli stejnou trasou 250km do Hanoje. Hanoj jsme měli možnost prohlédnout při turistické procházce. Navštívili jsme poštu, nepohodli se pouličním prodavačem pohledů, koupili tradiční pokrývky hlavy, vlajky s nářadím, tulimrkev a nějaký ten dárek domů. Druhý den ráno jsme sbalili stanové tyčky, zrušili pionýrský tábor, poděkovali Michalovi a jeho manželce Thu za pohostinnost a přesunuli se na letiště. Tam již několik Vietnamců hovořilo Česky a tak jsme vyměnili informace zajímající obě strany a hurá do Thajska. Jedenáct hodin čekání bylo opravdu dlouhé, ale co naplat jinak to nešlo. S OK1CW jsme si na čtverečkovaném papíře zahráli námořní bitvu. Když jsme potopili všechny křižníky, tak jsme nastoupili na 13 hodinovou pouť vzduchem směr Abu Dabi - Praha. Po několika hodinách letu jsme požádali letušku o prohlídku pilotní kabiny. Po kategorickém odmítnutí Láďa poslal po letušce náš qsl lístek a tak nám po počátečních rozpacích sdělila, že kapitán nás očekává a můžeme si vzít i kamery. Kapitán i jeho kolega byli fajn a dokonce jsme si mohli poslechnout na krátkých vlnách, konkrétně 14MHz. Poté co jsme si trochu poklábosili a zjistili, že kapitán zná několik OK radioamatérů, těší se na důchod a radioamaterskou koncesi, jsme poděkovali, rozloučili se s příslibem, naslyšenou na KV pásmech. Pak jsme se vrátili na svá místa 11a,b. Přistání bylo hladké a byli jsme rádi, že nás nikdo nevítal. Nemáme s Vláďou rádi dechovku. Díky za všechna spojení a těšíme se naslyšenou z nějaké další DX země. OK1TN 3W50K

fotky z expedice

              

deník z expedice

není k dispozici

 

© 2024 Slavomír Zeler - OK1TN | vytvořil F&S