Expedice

ZS/OK1TN - SOUTH AFRIKA

Jižní Afrika - ZS, Lesotho - 7P8, Swaziland - 3DA0 Za expedici považuji i svou služební cestu do Jižní Afriky. Ovlivněn dobrodružnou četbou v mládí jsem se těšil nejen na naše vysílání ale i na stáda slonů, lvů a gazel. Jak se později ukázalo vidět lva je snažší v liberecké zoo než v Jižní Africe. Příprava byla jednoduchá, očkování proti chorobám jsem podstoupil a úbytek váhy jsem očekával nadměrným pocením ve vedrech černého kontinentu. Památného dne jsem zabalil vysilač, drátovou anténu, telegrafní klíč, becherovku a kapesní nůž. To se ještě směly krájet v letadle čabajky podél. Let trval 14 hodin a díky výmluvnosti Roberta ZR6EWK jsme mohli vidět složitosti pilotní kabiny obřího boeningu. Po zjištění, že všichni znají morseovku a jeden pilot dokonce vlastní radioamatérskou licenci nám bylo lépe a bezpečněji. Na letišti v Joburgu jak místní zkracují název jsme měli domluvený odvoz. To je v zemi tisíců pakoní důležité, neboť taxi, známé z celého světa zde neexistuje. Náhoda tomu chtěla, že jedno z mých prvních spojení na krátkých vlnách "KV" bylo se sbornou West Siberia klubu, kteří čekali na vyřízení vstupních víz do Lesotha, Mozambikua Swazijska. Po osobní návštěvě u jejich hostitele ZS6ANL jsem byl pozván na společnou expedici do těchto zemí 7P8 a 3DA0. Bohužel jsem neměl dostatek času na vyřízení víz a nemohl jsem navštívit Mosambik, nejvzácnější z těchto zemí co se radioamatérského vysílání týká. Díky ochotě našeho společného kamaráda Norberta Tafernera, původem z Rakouska jsem získal důležité informace i příslib pomoci v případě, že budeme chtít uskutečnit expedici do těchto zemí pod hlavičkou OKDXF. Do odjezdu nebo lépe odletu do Lesota zbývalo několik dnů a tak jsem se snažil navazovat spojení s rodnou hroudou v tomto případě s Evropou. První anténa, drátový dipól nefungoval na tyto vzdálenosti kolem osmi tisíc kilometrů nejlépe, tak jsem ze skleníkových lišt vyrobil dvouelementovou směrovku HB9CV a spojení přibývala radostněji. Několik výletů do okolí nepřineslo setkání s divokou zvěří. Ta je i v Jižní Africe v ZOO parcích, ale o nevšední zážitky i tak nebyla nouze. Navštívil jsem tržiště, které bylo ubytovnou i ateliérem vynikajících řezbářů tvrdého a vzácného ebenu. Tito opravdoví umělci, povětšinou z Mali nabízeli překrásné sošky africké zvěře i místních obyvatel. Stejně krásné byli i sošky z různě zbarvených kamenů. Dále zde nabízeli nástroje, které jsou dodnes běžně používané při každodenních činnostech. V našich zeměpisných šířkách by to byli již jen vzácné muzeální exponáty. V samotném Johanesburgu jsou podzemní odstřely zlatonosných a diamantových žil běžnou součástí života. Ale pro evropana neznalého místních taškařic vás jistě zaskočí, když v čase nejlepšího spánku vás probudí dunění a cinkot českého skla v nablýskaných kredencích z Německa. Jedinou možnou reakcí je pak úprk na volné prostranství. Tam již na tuto reakci čekali další obyvatelé domu aby se bavili reakcí kluka z vesnice, který nezná zemětřesení a jediným třesením postele bývá reakce manželky když zaspíte nástup do fabriky. Šprým se povedl a tak nezbylo než si ve dvě ráno cvaknout z placatice a pokusit se dokončit bohulibou činnost. Kutání a dolování při hledání zlata a drahých kamenů přetvořila ráz krajiny a tak navršená zemina je tvarována do kopců podobných našemu slavnému kopci Říp. Teď již domácí lyžaři čekají až napadne sníh, aby využili vleky, které dopravují další a další zeminu do hor Jogburských. Česká restaurace U TANKU ve starém Johanesburgu připomíná nejen názvem odkud pocházejí majitelé. Menu je tradičně sestavováno z jídel nám známých velmi nezdravých a velmi dobrých. Kromě toho se zde čepuje české pivo, mluví se zde po našem a zábava se většinou točí kolem vzpomínek na starou vlast. Návštěva zologické zahrady konečně přinesla toužebně očekávaný kontakt s divokou faunou. Jen ta rozdílnost jazyků mě neumožnila pokecat si s makaky. Další zvěř, a vzácné dřeviny jsem viděl na 650 km dlouhé cestě do indického města Durbanu. Převážná část populace tvoří Indové, kteří to nemají do Durbanu daleko. Navíc k cestám používají svůj "Indický oceán". Durban je přímořským městem a tak i koupání v indickém oceánu bylo vítanou a příjemnou změnou suchozemcům. Při zpáteční cestě jsme měli poruchu na autě a tak jsem v okolí naší zastávky viděl brouky tak velké, že naháněli hrůzu. Možná nebyli životu nebezpeční, ale z knih které čítám, vím více o stejnosměrném napětí než o rocktykusu ameo. Silnice z Durbanu do Johanesburgu je místy rovná několik desítek kilometrů a tak vidíte konec jen jako černou tečku, kterou si v obrazotvornosti můžete představit jako bílého nosorožce. Překrásný je rovněž pohled na známou stolovou horu. Bohužel návštěva tohoto jedinečného přírodního úkazu překazila právě probíhající demonstrace černošských náčelníků. Ti protestovali proti zavádění poplatků za používání luků. V mém novém domově na mě čekala pozvánka na návštěvu zastupitelského úřadu na předvstupní pohovor do Lesotha. Protože jsem zažádal o víza s malým předstihem obdržel jsem pouze povolení odletět do země. Po složení slibu věrnosti, králi Letsie III. Davidu Mohato Letsie Bereng Seisovi také příslib získání víz pro pobyt v parlamentní monarchii. Sedmého v měsíci březnu jsem usedl do 12-ti místného létadla. Po nastartování motorů mě do klína vypadlo několik samořezných šroubů ze stropního krytu. Ale po několika minutách jsem na tak triviální záležitost zapomněl. Z výšky asi 300 metrů jsem pozoroval krásné dračí hory, které tvoří podstatnou část celé země. Lesotho je jedinou zemí na světě jejíž celé území je v nadmořské výšce nad 1000 m. Leží zde i nejvyšší vrchol Jižní Afriky Thabana Tlenyana, 3482 m. Uviděl jsem i stáda divokých zvířat, která zvířila prach na území několika kilometrů čtverečných. Přestože hovězí naběhá po zdejších pláních tisíce kilometrů, jsou bifteky z takového skotu jedny z nejchutnějších na světě. Připomnělo mi to návštěvu jedné restaurace kde dostanete 1kg těžký stejk a když jej sníte, dostanete druhý zadarmo. Prý to již někdo dokázal, jeho národnost ale restaurace tajila. Přistání bylo klidné a letiště připomínalo opět autobusovou zastávku jako v Albánii. Z letadla vystoupilo 8 pasažérů kteří zmizeli v přistavených autech. Vzhledem k tomu, že jsem měl pouze příslib vstupu na území jsem musel jako jediný podstoupit vstupní proceduru. Paní asi třikrát větši a dvakrát tmavší než já mě požádala o otevření mého tajemného kufru. Vyndala na stůl TS440, zasunula sluchátka a dožadovala se ukázky muziky kterou v tak velkém magneťáku mám. Její dovádivé taneční kreace však vyloudily z přístroje jen šum. Zklamaně mě vyzvala ať ten krám i s drátama uložím zpět, podepsala mi víza a poslala mě do čekárny. Obešel jsem celé prázdné letiště a zeptal se jediného člověka který stál u auta which way is town?. Rukou naznačil předpokládaný směr a že čeká na nějakého drátaře. V tu chvíli jsem pochopil svou příležitost a ukázal windom anténu. Zřejmě to zapůsobilo a tak mě zdarma odvezl do jediného hotelu Lesoto Sun kde jsem měl rezervaci. Před hotelem již stála celá sborná a hned mě seznámili s programem. Během dalších hodin jsme dokončili montáž antén a vypustili džina z radií. Několik dalších hodin jsem si užíval pileupů na všech pásmech s nejhezčím zážitkem na 80 m. V extrémním atmosférickém rušení se signály vynořovali a opět zanikaly v šumu. Právě šum byl zvláštní a jiný než v našich zeměpisných šířkách. A znovu se prokázalo, že naši umějí dxovat. OK značka je navíc velmi melodická a dobře se poslouchá. V Africe jsou pásma zcela jiná. Každé ráno jsem měl telegrafní snídaňové spojení s KH6 na 7 Mhz a starým známým AL0E. Bouřka o sobě také nedala znát tím známým charakteristickým praskáním. UA9MA s kolegy z West Siberia Clubu používali YAESU, FL2100, vertikál R7, A3S a na spodní pásma dipóly. Je pravdou, že směr Afrika - Evropa je poměrně nenáročný a tak spojení se dařila i se 100 Watty. V papírových denících po skončení celé expedice bylo asi 28.000 spojení. V Lesothu jsem také vyzpovídal UA9MA, jak to bylo s RA3AR, se kterým se zúčastnil jedné z expedic, ale pravda zůstane asi navždy zahalena tajemstvím a rozhodnutí o vyloučení Romana Stěpaněnka z DXCC je prostě fakt. Několik málo hodin strávených ve vzácné 7P8 uteklo. Bohužel jsem musel ukončit svou misi a tak jsem podstoupil dlouhou a nebezpečnou cestu autem zpět do Johanesburgu.

fotky z expedice

  

deník z expedice

není k dispozici

 
© 2017 Slavomír Zeler - OK1TN | vytvořil F&S